Kostelnice

Když lidé v dávné historii osazovaly neobydlená území, zakoupily, nebo jinak získali pozemek, postavili si chalupu (dřevěnou), protože byli nábožensky založeni postavili kostel (kapli) a začali zušlechťovat pole.Po několika letech, kdy pole začala dávat úrodu byli nuceni odvádět jak finanční, tak naturální požitky vrchnosti, od 17. století byli navíc zatíženi stále narůstající robotou.Navíc odváděli desátek „na faru“.Ve mnohých vesnicích (především kde nebyl kostel nebo kaple), byla postavena zvonice, která tyto z části nahrazovala.

Na zvonicích bylo vyzváněno ráno, v poledne a večer a vyzvánění bylo pro místní obyvatele informací o čase.Na zvony bylo vyzváněno v případě požáru, povodně, případně jiné nepříjemné události.Při „vytváření“ těžkých tmavých mraků bylo zvoněno i „proti nim“.Toto zvonění bylo při reformách prováděných císařem Josefem II. roku 1787 zakázáno.Při úmrtí občanů bylo na „rozloučení“ s nimi také zvoněno.

Ústním podáním z pokolení na pokolení se dochovalo vyprávění o Kostelnici a veliké povodni, která byla největší katastrofou pro Malou Hostici.Vyprávění se zachovalo m.j. v pověstech místní spisovatelky pí Šulové a písemně ho zapsal v rodinné kronice p. Doležel.Protože oba zapsali mnohé události a ty které šly ověřit byly naprosto pravdivé, lze i vyprávění o hostické kostelnici považovat za reálné.Navíc se na stará mapě z roku 1783 název „Kostelnice“ vyskytuje.

V Doleželově kronice je uvedeno, že mezi roky 1447 až 1490 přišla na Hostice průtrž mračen a došlo k povodni, při které bylo 60 chalup zbořeno, byl smeten kostel, který měl stát na kopci a mnoho lidí přišlo o život..Lidé měli obavy postavit si na svých parcelách nové domy a 24 rodin se mělo odstěhovat k Topolčanům na Slovensko.

O přítomnosti kostela má svědčit mnoho kamenů rozesetých na strmém úbočí.

Domnívám se, že lze pochybovat o počtu 60 zbořených chalupách (i když šlo spíše o dřevěné prosté příbytky), podobně o tom, že kaple stála na kopci. K veliké potopě však pravděpodobně došlo.

V kupní smlouvě v Zemských deskách pro rok 1447 je uvedeno m.j., při prodeji Janu Tunklovi „Inferius Hostycz et Superous Hostycz“a že roku 1490 jsou uvedeny v Zemských deskách při vkladu hradu Brníčka „ves Hostice a ves Pustá Hostice“.Od r. 1489 je podle listinného záznamu jedna část pusta.V těchto letech muselo dojít k nějaké místní katastrofě.Doklady o této době nejsou.

V ústním podání existuje skutečnost, že na místě kde měla stát původně kostelnice „vyryli divočáci“ze země zvon.

Zvonice

                       Dobová pohlednice                                                      Kaple po rekonstrukci

Kdy byla zvonice postavena, nelze určit.V žádných historických pramenech jak církevních, tak obecných o jejím vzniku není zmínka.

Nejstarší informace o její existenci je na mapě z r. 1783. V této době si vrchnostenský lichtenštejnský úřad v Rudě nechal zakreslit „Katastrální mapy“ obcí panství a mnohé se zachovaly.Obec Hostice měla podle této mapy celkem

 63 domů a téměř celá obec byla postavena tak, že v okolí zvonice byla vytvořena malá náves.Na této mapě je zvonice (původně to byla pouze čtverhranná stavba bez dřevěného přístavku) znázorněna ze současného pohledu zcela reálně a byla to stavba zděná, dnešní.Posouzením stylu a způsobu provedení stavby lze určit realizaci stavby do 2. pol. 18 staletí.Dřevěný přístřešek byl postaven dodatečně – snad koncem 19. století, kdy byla do zvonice instalována madona a hostickým občanům nebylo umožněno postavit si svoji kapli.

V církevních archivech se o kapli nenašla žádná zmínka a lze předpokládat, že stavba původně neměla oficielní církevní charakter.Dá se však předpokládat, že na jejím místě mohla stát již dříve stavba podobného zaměření – dřevěná.

Zvonice měla bezesporu pro místní obyvatele význam, protože v obci byly ještě v r. 1835, kdy byla zpracována mapa Stabilního katastru, dva zděné domy, ostatní byly postavené ze dřeva – třetí zděnou budovou byla již dříve zmíněná zvonice.Dnes je nejstarší stavbou v Hosticích.

Vnitřní vybavení je prosté, zajímavostí je však obraz, na kterém je uveden následující zápis:

„Tento obraz jest od dobrodinců obce Hostické v roce 1832, z příčiny té, když nemoc cholera obec Hostice obklíčila.Jednajíce z tohoto úhledu, našla obec skrz modlitby a procesí po obci vedené, útočiště k Pánu Bohu  a
 k těmto svatým - k sv. Šebestiánu a sv. Rochu a skrz Boží vůli a přímluvu těchto svatých, nemoc přestala. Toho času nemocných bylo 107, z toho všech jich uzdravělo 84 a 23 jich zemřelo. Proto se žádá a prosí, by každý s dobrou myslí v čase své nemoci pamatoval a předsevzal se k Pánu Bohu a přímluvu k těmto svatým vzal s modlitbou za sebe a za ty všechny nemocné a zemřelé.Léta 1833“.

(Volně přepsáno ze staročeštiny psané švabachem).

Hostice patřily odedávna do rudské farnosti (v dávné historii – do 17. století) se dle vývoje a dokumentů jeví, že mohly časem splynout s Rudou v jednu obec, protože nejstarší Urbáře byly někdy pro obce společné a v době kdy Ruda neměla rychtáře (zápisy v Gruntovní knize ze začátku 17. století) zastupoval jej rychtář „z Hostyze“.

Nahlédnutím do matrik rudského kostela lze vyčíst následující údaje.

V letech asi 1800 umíralo v Hosticích průměrně 20 občanů ročně, v období 1818 – 1836 (bez r. 1832) průměrně 22 občanů.

V r. 1832 kronika uvádí 44 zemřelých – navíc u 23 osob je zcela prokazatelně uveden důvod úmrtí „BRECHRUHR“ , přeloženo do češtiny „cholerina, jejími vnějšími projevy je průjem s dávením“, slovo „ruhr“ lze potom přeložit jako „úplavice“.

Rudská matrika uvádí následující zemřelé na choleru v Hosticích:

15.1 Šimková Mariana Hostice č. 10 6 roků

22.1. Ondráček Ignác 19 46

4.3. Urbanová Barbora 77 71

6.3. Žolda Josef 84 věk neuveden

7.8. Tauš Franz 3 41

10.8. Brokeš Franz 26 45

12.8. Macek Anton 66 35

14.9. Podhorná Elisabeta 33 80

20.8. Venus Josef 41 83

22.8. Taláček Anton 69 92

23.8. Polnarová Mariana 63 60

23.8. Taláčková Mariana 64 10

23.8. Venusová Anna 41 52

26.8. Kozák Johan 23 30

26.8. Žolda Josef 29 42

26.8. Urbanová Mariana 74 51

27.8. Ondráček Anton 61 67

29.8. Venusová Teresie 62 58

1.9. Janků Johan 18 36

2.9. Krobot Anton 89 43

2.9 . Venusová Teresie 62 53

3.9 Poláchová Anna 23 62

5.9 . Macková Barbora 21 80

Všichni zemřelí byli pochováni druhý den po skonání, pouze u pí Venusové, která zemřela 23. 8. uplynuly mezi smrtí a pohřbem 4 dny

Pozn.

1.Zápisy jsou provedeny v němčině a uváděné jméno zemřelých byla „počeštěna“, jméno Venus je pravděpodobně dnešním jménem Vénos.

Všichni zemřelí měli řádný církevní pohřeb - dle tehdejších předpisů a byli pochováni dle vyprávění z paměti místních obyvatel přímo v Hosticích.V matrice zemřelých jsou v zápise uvedeni buď farář Wenzel Hanel, nebo kaplan Leopold Nove.

Nebožtíci z Hostic (podobně jako z jiných obcí farnosti) byly odedávna pochováváni na starém rudském hřbitově, který se rozkládal okolo místního kostela - prostor pro pochovávání byl malý a nedostačoval vzrůstajícímu počtu obyvatel.Farnost již mnoho let (např. r. 1802) řešila tento problém a již dříve faráři upozorňovali na možné problémy především v případě nakažlivých nemocí.

Starý rudský hřbitov dosud postačoval proto, že nebožtíci byli pochováváni a po 10 letech, byl hrob zrušen a místo bylo opětně využíváno.

Někdy v letech 1831 – 1834 je uvedeno ukončení pohřbívání na starém rudském hřbitově a je zřizován hřbitov nový a právě toto mohlo být důvodem pochování mrtvých v Hosticích .V době zasažení velikého počtu obyvatel nakažlivou nemocí byli nebožtíci pochovávání i mimo hřbitovy.

Místo pohřbení v Hosticích bylo v dnešní zahradě pí. Kučerové na úpatí protějšího kopce.Toto mi m.j. potvrdila i pí. Kučerová, která si hroby pamatuje z doslechu starších, kdy zde „byli na tomto místě pochováni občané z Hostic,

 když byla obec napadena nakažlivou nemocí“).

V této době zvonice zřejmě nahrazovala místním občanům kapli, umístěním obrazu se stala pietním místem a pro místní občany se kaplí stává.Křesťané, kteří přežili zmíněnou epidemii zasvětili kapličku sv. Rochovi a snad sv. Šebestiánovi a sv. Floriánovi.

Lurdská madona – Rodinná kronika p. Doležala (volný výklad)

Když r. 1894 zemřela ve věku 77 let Marie Doleželová, manželka p Doležela Ignáce, rozhodl se ve svých 76 letech „likvidovat výměnické hospodářství a pomýšlel na poslední věci člověka“.Mnohé „věci“ byly prodány v dražbě, v bance měl uložen „slušný obnos“ a rozhodl se, že v Hosticích postaví kapli.Starosta Bank toto uvítal, proti byl rudský páter děkan Ječmínek – řídil se farními příkazy.

Pan Doležel dohodl s Janoušovským starostou Mackem, koupi lurdské Madonny (současně zajistil janoušovské podomní obchodnici Veronice Kropáčové koupi sochy Krista v téže velikosti pro místní kapli).Obě sochy byly dopraveny na rudské nádraží a s průvodem hudby byly přeneseny – jedna do Hostic, druhá do Janoušova.Janoušovští 22.9.1895, občané Hostic o rok později v senoseči uskutečnili konsekventní slavnost , která byla doprovázena střelbou z hmoždířů a večerním tancováním .

Část mapy z r. 1783 – jsou znázorněny všechny domy a část polí a lesů v Hosticích.Na dvou horních snímcích jsou zvětšené části mapy z okolí zvonice – obydlená část obce a střed se zvonicí.

Zvon

Zvon z obecní kaple musel být v období I. světové války odevzdán válečnému eráru pro výrobu děl.Od té doby se v obci nevyzvánělo klekání ani místním zemřelým.Proto byla občany uskutečněna roku 1924 mezi občany a u vrchnosti sbírka za účelem pořízení nového zvonu.Organizátorem sbírky byl rolník a bývalý obecní strážník Jan Hanousek.Sbírka vynesla 2 000 Kč, za tyto byl nový zvon pořízen a zavěšen v kapli.Bylo sporné, komu zvon, pořízený ze sbírky patří.Protože minulý zvon patřil obci a protože v tomto období působila i Církev Československá husitská místní zastupitelstvo rozhodlo jednomyslně, že zvon bude patřit obci a aby se vyzvánělo každému občanovi bez rozdílu náboženské příslušnosti.Zvoníkem byl ustanoven Hynek Novák.

Dalšími zvoníky byli Jan Hanousek, Antonín Héda, František Šindler, jeho žena Magdalena Šindlerová, Josef Macek a současně je zvoníkem Miroslav Kubíček – dnes se zvoní v poledne a zemřelým pouze tehdy, bylo-li to jejich nebo jejich příbuzných přání.Zvoník s rodinou současně zajišťuje dobrý stav kaple.

Podobný osud původního zvonu potkal i zvon z r. 1924.Není známo kdy, ale musel být opět pro vojenské účely odevzdán.

Na kapli je dnes instalován zvon, který dle ústního podání pochází z Kunčic a byl na věž instalován zdejším rodákem a tehdejším učitelem Jaroslavem Rulíškem v r. 1950.

Kaple byla a dosud je majetkem obce.Z tohoto důvodu jsou dochovaná historická fakta skromná.Ve druhé polovině 20. století společnost nebyla nakloněna starat se o takto zřízené nemovitosti a kaple nebyla v dobrém stavu.Dnes je díky farníkům z Hostic a především díky pí Kubíčkové ve stavu, které ji mohou mnohé historické budovy závidět.

V roce 2008 byla kaple opravena a slavnostně požehnána knězem Janem Stonem z rudské farnosti a každou sobotu se mnozí místní věřící scházejí k modlitbě.

Hostická zvonice ve své dlouhé historii byla přítomna mnoha událostem příjemných, kdy se místní obyvatelé scházeli k církevním obřadům a motlitbám.Život však nepřináší jen události příjemné, ale i nepříjemné.I zde však
plnila svoje určení.

Fotografický záznam jedné ze stránek rudské kroniky se zápisem zemřelých na choleru v roce 1832

Cholera r. 1832 ( Dytrt )

Roku 1830 byla z Ruska přes Polsko a Prusko na Moravu zavlečena „asijská či východní cholera“.Na Šumpersku nemoc vrcholila v letech 1831 – 1832.Nemoc byla způsobena cholerovým bacilem, jestliže se nákaza dostala do těla zažívacím ústrojím.

Příznaky této strašné a nebezpečné nemoci jsou líčeny takto:

Nemocného bolí hlava, trpí závratěmi, omráčením, hnětením v žaludku, obtížným oddychováním, mrazíkem, suchou a chladnou koží, člověk se cítí slabým, jako by měl otlučené oudy, někdy táhnoucí se bolesti v rukou a nohou,nutkání ke stolici a dávení.Jazyk je vlhký a zřídka slizlý.

Cholera přepadá rychle, kůže bývá studená, studený pot se z ní vyráží, oči jsou upřené a vpadlé…..nastanou všeobecné křeče, nemocný je vší síly zbaven, pulsu necítí, kůže je co led studená, zsinalý dostává modřiny a konečně vyhasnutí života se blíží.

Při napadení nemoci se nemocnému dává každou čtvrthodinu půl koflíku thé z meduňky, heřmánku nebo balšiniku (kadeřavé máty). A také střídavě rovněž tolik svářky ze stalepů neb vysokého slezu….Má-li se žilou pustiti, neb mají-li se pijavice neb baňky sázeti toliko lékař může určiti.

V Bloudovských dokumentech se zachovalo „Navedení jak se před východní cholerou opatřiti“.V něm je uvedeno, že „cholerou onemocní Ti, kdo uhřáti studených nápojů se napijí, opětovně ve vlhkostudeném prostředí se nastydnou, nezáživné potraviny používají – syrové nevařené rostliny jako okurky, ředkve apod. anebo luštinových nebo hrbolovatých rostli jako hrách, čočka, bob, nezralá zemčata, nezralé ovoce a zapáchající maso, jelita, sýr, ryby, sádlo.Míchanice jídel též nemoc přivodí, proto ať se nehodokvasí.Mezi „poklisky“ též patří zlé a přílišné užívání kvasících a silných nápojů, všelikého piva, medoviny, letošního vína a všelijakých kořalek.Též škodí a je na závadu noční hejření, pokažené povětří v bytech, prudké nebo zarmucující hnutí mysli, jako hněv, mstivost, trýznění, malomyslň a škodlivá bázeň před touto nemocí.

Dále se doporučuje „v různých světnicích, ve vlhkých dílnách, kdež mnoho lidí pohromadě jest páry z vápeničitého soličníku (chlorového vápna ) k očišťování povětří použíti.Při nedostatku chlorového vápna lze využít par sanytru ( ledku) nebo páry octa nalitého na řežavé uhlí“.

Krajským úřadem bylo vyhlášeno, že „každý jednotlivý pád zatajení cholery su budoucně bude trestat pokutou 5 zl ve stříbře, kdož by však tak mohutný nebyl ustanovenou peněžitou pokutu složiti, ten bude na 8 dní do těsné vazby dán“.Obec měla povinnost
dávati léky chudým zdarma, mrtvoly zemřelých měly nejméně tři hodiny ležet v posteli, kde nemocný ležel.Pořádati hostiny na památku zemřelých bylo zakázáno

Lapač

S cholerou r. 1832 se pojí vzpomínka pana Gronycha z hostické kartáčovny.Mezi staršími obyvateli Hostic se tradovalo, že při staré rudské hospodě Na Lapači byli zadržováni lidé, kteří v době nějaké nakažlivé nemoci „opouštěly“ Hostice.

S jistou dávkou představivosti lze předpokládat, že díky choleře z r. 1832 byla v Hosticích vyhlášena karanténa a lidé se nesměli mimo obec volně pohybovat – ve středověku toto opatření bylo mnohdy vyhlašováno mj. při veliké morové epidemii r. 1715.Zásobování Rudy oproti Hosticím bylo m.j. i ke čtyřem povoleným trhům v Rudě nepoměrně lepší a protože uzávěra mohla trvat několik měsíců lze předpokládat, že lidé z Hostic tuto karanténu mohli porušovat.Občané Rudy nechtěli, aby se nakažlivá nemoc rozšiřovala a občany z Hostic vraceli zpět.

Panství Ruda nad Moravou - 2009 ( Ruprich Miroslav )

Nahlédnutí donaší farnosti a okolí